Kouč španělské futsalové reprezentace José Venancio López se už dávno smířil s tím, že jím vedený výběr na únorovém mistrovství Evropy v Belgii poprvé od roku 2003 nestanul na pomyslném vrcholu. Na trenérském kurzu v Praze jako člen pracovní skupiny UEFA hovořil také tom, jak moc touží přivést výběr „La Roja“ zpět na trůn.
Zároveň také čeká další postupný růst konkurence na špičkové úrovni. Podle Venancia Lópeze k budoucímu zkvalitnění futsalu přispěje právě zaváděné jednotného vzdělávání trenérů.
Jaké dojmy si odvezete z pražského kurzu UEFA pro futsalové trenéry?
„Vnímám to jako další důležitý krok pro rozvoj futsalu jako takového. Zavedení centrální trenérské futsalové licence a vzdělávání trenérů může být klíčovým okamžikem, který výhledově pomůže všem asociacím a jejich futsalovým větvím. UEFA se rozhodla pro centrální vzdělávání futsalových trenérů a stanovit mu pevné místo. Pro mě to je prostě posun do vyšší úrovně. Ano, Španělsko je extrémně silnou futsalovou zemí s vlastní plně profesionální soutěží, máme i vlastní systém vzdělávání trenérů. A je správné, že se o všechno můžeme podělit také se zástupci středních a menších asociací v rámci těchto kurzů. Spolupráce v rámci UEFA mezi komisí futsalu a fotbalovým oddělením vzdělávání a metodiky může přinést mnoho dobrého.“
V Praze jste se potkal s trenérem Ruska Sergejem Skorovičem, s nímž jste v přímém souboji prohrál v semifinále únorového ME, dorazil i italský kouč Roberto Menichelli, který poprvé od roku 2003 přivedl svůj tým k evropskému zlatu. Netrousili v žertu nějaké poznámky na španělský účet?
„Oba trenéři jsou vynikající, ale my jsme ve futsalu jako jedna velká rodina. Samozřejmě, během utkání jde kamarádství stranou a všichni toužíme vyhrávat, ale jakmile rozhodčí odpíská konec, jsou z nás opět dobří přátelé. Tak tomu bylo i v Praze.“
Už vás přešlo zklamání ze třetího místa na mistrovství Evropy?
„Prohráli jsme semifinálový zápas, ale není důvod k nějakému truchlení. Být třetí na mistrovství Evropy není žádná tragédie, navíc to bereme spíš jako motivaci do další práce. Musíme brát v potaz i to, že španělský tým prochází generační obměnou a bronzu si za současné konstelace musíme považovat. Ale zase se brzy chceme vrátit na úplný vrchol.“
Jak vůbec vnímáte postavení českého futsalu na reprezentační a klubové úrovni?
„Na klubové úrovni samozřejmě registruju Era-Pack Chrudim, který má před ostatními českými kluby určitý náskok a dokazuje to svými postupy do závěrečných kol Futsal Cupu. Pro mě je potěšující také fakt, že trenérem Chrudimi je můj krajan Daniel Ibaňez, bývalý hráč španělské reprezentace. A český národní tým? Myslím, že se pořád zlepšuje. Možná ne tak výrazně, jak byste si sami přáli, ale malými krůčky jdete vzhůru. Svědčí o tom i dlouhá šňůra vašich účastí na mistrovství světa a Evropy. Český futsal pro mě znamená typ středoevropské školy, který vnáší do naší hry zase jiné další neotřelé pohledy a jiné principy.“
