Jak jsme již informovali, odehraje se letošní ročník 1. FUTSAL ligy s pouhými osmi celky. Tedy poté, co byla tato soutěž loni ke své škodě cíleně redukována na deset týmů, se ji letos nepodařilo naplnit ani na tento počet. Co to přinese a jaké mohou být důvody? Těmito otázkami by se měli (a doufejme, že i budou) zabývat povolanější, nicméně částečně si můžeme odpovědět i my.
Co osmičlenná soutěž přinese? Jak jsme již uváděli v předchozím příspěvku, rozhodně to nebude nějaká atraktivita. Pokud mezi sebou dva celky sehrají během jedné sezóny 6 -7 vzájemných utkání, není to nijak atraktivní a motivující. A to jak pro samotné hráče, tak především pro diváky. Soupeři se dokonale navzájem znají, nemají se čím překvapit, hráči vědí o soupeři téměř vše. V jednom kole se odehrají pouze čtyři duely, futsal se tak bude hrát na méně místech, tím pádem jeho menší propagace, v součtu tak bude i méně diváků. Rovněž tak méně nasazení pro rozhodčí a delegáty, bude jim tak chybět zápasová praxe. A obraz navenek s osmičlennou nejvyšší soutěží určitě nepřispěje k lepšímu image našeho sportu. Těch negativ (pochopitelně vedle minima plusů) bude určitě více, bude se na ně jistě přicházet časem.
Jaké jsou důvody tohoto stavu? Proč nechtějí ambiciózní týmy hrát nejvyšší soutěž? Máme vůbec v záloze nějaké ambiciózní týmy?
Pojďme si zkusit některé důvody pojmenovat.
Licenční řízení – jeho současný obsah znají asi jenom účastníci 1. ligy, oproti mým funkcionářským dobám bude určitě toto řízení mnohem složitější a administrativně náročnější. A právě toto by mohlo být ke škodě věci, chtít po amatérských klubech profesionální funkcionářské zázemí a plnění zřejmě velice náročných licenčních podmínek. Možná by neškodila jejich malá revize.
Finanční náročnost soutěže – tady je třeba zmínit navyšující se náklady na rozhodčí a delegáty, kde je popravdě asi složité určit tu únosnou hranici. Nicméně mít pravidelně tři rozhodčí na utkání, někdy i čtyři, tady bych opět navrhoval revizi tohoto nařízení, tady by se dalo ušetřit. Další nepochopitelnou věcí je nasazování rozhodčích a delegátů tak, že se v tomto případě nebere vůbec žádný ohled na možné úspory pro kluby. Neustálé nasazování rozhodčích a delegátů ze vzdálených lokalit, když je možno nasadit rozhodčí z blízkých regionů. Nasazování jednotlivých sudích, místo vysílání dvojic či trojic jedním vozem. Nasazení rozhodčích z jednoho koutu republiky, delegáta pak z druhého, ačkoliv je možno obé nasadit z jednoho místa. Na odpovědnějším nasazování by kluby určitě finance ušetřily, byť by to nebyla asi nějak zásadní částka. Nicméně např. ve druhých ligách by to úspora určitě byla.
Druhá liga – měla by být dodavatelem týmů do nejvyšší soutěže, bohužel tomu tak není. Naposledy postoupil do 1. ligy loni SK Amor Vyškov, sestupující Mýto pak muselo v lize zůstat. Letos pak o postup zřejmě již nikdo ze 2. ligy zájem neprojevil. Čím je to způsobené? Rozevírají se sportovní, organizační i finanční nůžky mezi oběma soutěžemi? Co s tím? Dá se s tím něco dělat? Mělo by, aby druhá liga nebyla jen soutěž sama pro sebe.
Práce s regiony – naprosto nulová. Tady je gró problému, pokud nebudeme pracovat s funkčními regiony a aktivovat ty nefunkční, bude ubývat nejen členská základna, ale logicky i týmy. A pokud nebudou týmy, budou postupně končit i soutěže na jednotlivých mistrovských stupních.
Jak pracuje vedení futsalu s regiony:
- Od loňského září, tedy již deset měsíců, nemají české regiony zastoupení ve Výkonném výboru SFČR, nic na tom nezměnila ani jarní valná hromada. A zřejmě tento stav nikomu z vedení nevadí, nikomu nevadí, že ve vedení svazu není žádný funkcionář, znalý základní regionální problematiky s chutí na této úrovni pracovat.
- Regionální komise – naprostá katastrofa. Pokud má tato pro futsal jedna z nejdůležitějších komisí zveřejněný poslední dokument ze svého jednání z 16.5.2024, o něčem to vypovídá. Buď tato komise poslední dva roky vůbec nepracuje, nebo o své činnosti členskou základnu neinformuje. Obojí je obrovsky špatně a opět, nikomu z vedení to bohužel asi nevadí. Komise, která by měla organizovat regionální futsal, tak nečiní. Nescházejí se předsedové regionálních svazů, neschází se ani členové komise. Takto se futsal dále prostě nepohne.
- Aktivace nefunkčních regionů? Pracuje se na rozjezdu Divize „B“, Divize „C“, Jihočeského, Plzeňského, Olomouckého či Zlínského krajského přeboru? Případně jak na tom jsou nižší návazné soutěže? Co se v této oblasti udělalo či dělá?
- Jednání s vedením sálového fotbalu. Nyní by na takové jednání byla asi nejpříhodnější chvíle v historii, sálový fotbal sám neví, co s ním bude dále. V současnosti zřejmě v tomto smyslu v rámci vedení ČFSF probíhají nějaká jednání (viz. odkaz zde), nicméně letošní sálovkářský mistr Futsal Varnsdorf se již přihlásil do naší Divize „A“, co pak bude s ostatními sálovkářskými prvoligovými celky? Nebylo by od věci je oslovit a nabídnout jim místa v našich soutěžích? Nebylo by záhodno začít jednat nejen s vedením sálovky, ale i s nižšími řídícími svazy tohoto sportu? Čas k tomu je opravdu optimální.
- Jednání s vedením jiných forem malého fotbalu. Bylo by potřeba opět prášit jednání s vedením soutěží jiných forem malého fotbalu, např. s Plzeňskou asociací futsalu, s vedením Chomutovské ligy malého fotbalu, těch subjektů by bylo více. Není na škodu opět zkusit nabídnout těmto subjektům členství ve SFČR.
Osmičlenná výkladní skříň českého futsalu – 1. FUTSAL liga – je opravdu ostudou. Cítí to i předseda svazu Ing. Radek Lobo, který si přeje mít již v příští sezóně soutěž opět desetičlennou. Doufejme, že se mu jeho (a asi všech futsalistů) přání splní.
Smutná realita – ano, ale čí? Doby, která není až tak o sportování? Vedení svazu futsalu, které vůbec nepracuje s regiony a tento stav je pak výsledkem? Nebo něčeho dalšího nepojmenovaného, na co musí přijít povolaní? Přejme jim, ať se tak stane co nejdříve a naše nejvyšší soutěž se opět hraje v důstojném počtu účastníků.
Pavel Nepil, předseda OSF Kladno



