Slánská vzpomínka na Dobrušský pohár

Pokud by nebylo zásadního květnového rozhodnutí pořadatelů jednoho z nejstarších a největších letních turnajů, hrál by se tento víkend již 33. ročník populárního Dobrušského poháru. Bohužel, pořadatelé se po zralé úvaze rozhodli v konání turnaje nepokračovat, což je zajisté obrovská škoda. Turnaj ve východočeské Dobrušce byl populární i v našem regionu, v dobách jeho největší slávy se ho v jednom ročníku zúčastňovaly až čtyři naše celky. Na turnaji, kde o prvenství bojovávalo až 80 týmů, pak naše celky dosáhly skvělých úspěchů. O nich, ale i o dalších zážitcích, spojených s turnajem, zavzpomínal předseda OSF Kladno Pavel Nepil.

Vzpomínky sportovní

Celek z našeho regionu se Dobrušského poháru zúčastnil poprvé v rámci jeho 7. ročníku v roce 1995. Průkopníkem byl FC Foboz Slaný, turnaj se hrál 11. srpna ještě na pískovém hřišti za dobrušským gymnáziem. Do místa konání jsme přicestovali den předem dodávkou, ve které jsme také spali. Vzhledem k minimálnímu počtu hráčů jsme si velké ambice nedělali, také jsme všechny tři duely ve skupině se ctí prohráli. Nicméně vše jsme si vynahradili na večerní zábavě, kde jsme navázali první kontakty s pozdějším vítězem turnaje Betonem Jeseník, který pak po několik let jezdil hrát slánské letní turnaje.

Foboz reprezentoval náš region i v dalších třech ročnících (v roce 1998 se z důvodu záplav nehrálo), nikdy se mu však nepodařilo postoupit ze skupiny. A tak jsme to zkusili jinak, od roku 2000 jezdil do Dobrušky výběr pod názvem Sebranka Slaný (s jedinou výjimkou v roce 2001, kdy se Sebranka zúčastnila turnaje v Oslavanech). Až v roce 2002 byl splněn první cíl – postup ze sobotních skupin, nicméně z nedělních se již postoupit nepodařilo. V roce 2003 přijely do Dobrušky poprvé tři celky, vedle Sebranky ještě 1. DFK Slaný a AFC Kralupy n.Vl. Zatímco tito nováčkové turnaje vypadli v sobotních základních skupinách, Sebranka postoupila nejen do nedělních bojů, ale z nich poprvé i do vyřazovacích bojů. Tady Sebranka vypadla ve čtvrtfinále a obsadila na turnaji konečné šesté místo.

V dalších letech už začaly přicházet první úspěchy. Snaha Sebranky byla korunována v roce 2004 druhým místem, kde ve finále podlehla o jedinou branku tehdy druholigovému jesenickému Gamaspolu. O tento první velký úspěch se přičinili např. gólmani Jindra Čížek a Martin Pergl a hráči v poli David Elicer (vyhlášen nejlepším hráčem turnaje), Tomáš Kvapil, Josef Průcha, Pavel Čablík, rakovničtí Tomáš Loder a Martin Somol. Jednou z tradičních cen poháru byla vždy i desetikilová kýta, ta se pak stala hlavním tahákem oslav ve Slaném. Hned o rok později zopakovali druhé místo Sebranky futsalisté slánské Alpiny (dnes MCE Slaný), když ve finále podlehli opět jesenickému Gamaspolu. O stříbro na turnaji se zasloužil např. brankář Radek Náprstek a dále Jiří Říčka, Libor Volf, Míla Mostek, Bobeš Mrština či Ivo Trsek. Sebranka skončila tentokrát na 9. místě, další dva naši účastníci 1. DFK Slaný a Kralupy se dostali do nedělních skupin.

V následujících letech byl naším nejúspěšnějším celkem tým 1. DFK Slaný – v roce 2007 dosáhl na svůj největší úspěch třetím místem, o rok později byli vojáci pátí, v roce 2009 šestí. Rok 2010 byl pro naše celky rovněž úspěšný, byť jsme tentokrát na medaile nedosáhli. Modrý balet Slaný při své jediné účasti na turnaji vybojoval čtvrtou příčku, získal pak i Cenu fair-play. MCE Slaný skončil v tomto ročníku na sedmém místě, Westa Ham Slaný na osmém, pouze futsalisté 1. DFK Slaný nepostoupili ze základních skupin.

V dalších letech se na turnaji dařilo týmu MCE Slaný. Ten vybojoval v roce 2013 podruhé stříbrnou příčku, v roce 2016 třetí a před tím v roce 2012 čtvrté místo. Připomeňme jen, že v roce 2016 dosáhl na svůj největší úspěch – 4. místo tým AFK Rozdělov. V roce 2020 vybojoval výběr Nenyho Hrubika třetí příčku a vůbec největší náš úspěch přišel v rámci posledního ročníku v roce 2023, když Vlk team Slaný zvítězil v asi posledním ročníku Dobrušského poháru. Toto vítězství je ještě v čerstvé paměti, přesto si připoměňme, že se o ně zasloužili Dominik Hnízdil, Petr Danda, Libor Volf, Michal Jaráb, Jan Snovický, Lukáš Danda, Matyáš Marek, Michal Nykl a Miroslav Pospíšil.

V této části vzpomínek je třeba se zmínit i o sportovním areálu, kde se turnaj odehrával. Většina jeho ročníků se hrála v krásném prostředí Městského stadionu, kde pořadatel připravil až sedm hřišť s krásným trávníkem, k dispozici byly i hřiště s trávníkem umělým. K dispozici zde bylo vždy kvalitní občerstvení – domácí klobásky, párečky a především kousky grilovaného masa s různými přílohami. Po ránu pak přišla vždy k chuti česnečka či cibulačka, oblíbený byl i domácí guláš. Organizace turnaje byla vždy skvělá, pivečko z rodinného pivovaru, nic tu člověku při čekání na další utkání nechybělo.

Vzpomínky nesportovní

Zážitků bylo za tu řadu let spousta, vzpomenu jen na ty nejzásadnější, ale raději nebudu jmenovat. V nejlepších letech turnaje byla většina našich celků vždy ubytována v hotelu Metuje v Novém Městě nad Metují, společně s námi zde bývávali ubytováni i naši soupeři, ale jinak kamarádi z jesenického Gamaspolu. Vyhlášené byly sobotní taneční zábavy v hotelové restauraci, těžko se pak ráno vstávalo k nedělním soubojům. V dobách Sebranky se budilo i za pomoci kbelíků studené vody, reakcí na to byly pyramidy před našimi dveřmi ze všeho, co hotelová chodba dala. Nezapomenutelná byla rovněž čechistická rojnice při hledání klíčů, zahozených  terasy hotelu do křoví naproti. A plavný parakotoul jednoho z čechistů, kterým chtěl hledající motivovat. Zábava byla i jiného druhu – přenášení zaparkovaného trabanta napříč silnicí, půlnoční koupání v kašně na náměstí, soutěž ve zpěvu na terase hotelu nebo pro mladší výjezdy na diskotéky do Náchoda. Po zrušení hotelu Metuje jsme v dalších letech přebývali v hotelu U Broučka, tady se zase odehrávaly dlouho do noci velké karetní partie či se navštěvovala blízká zámecká vinárna. V závěru jsem již spávali na vysokoškolských kolejích v Dobrušce, tady si asi budou dlouho pamatovat let televize ze druhého patra kolejí.

Byly však i pohodové, až romantické chvilky mezi hracími dny. Hráči Fobozu chodili každý rok na večeři do restarace U Seladona, kde bylo posezení na hradbách a odsud byl krásný večerní výhled do údolí na řeku Metuji. Romantické byly rovněž večerní, až noční procházky Novým Městem, s návštěvou zcela setmělého kostela Nejsvětější trojice. Tady jsem si vždy přával, ač ateista, ať na turnaji dojdeme co nejdále. Později v Dobrušce jsme pochopitelně nemohli vynechat návštěvu rodného domu F.V. Heka (F.L. Věka) a vůbec prohlídku tohoto krásného městečka. Samozřejmě, že jsme během let prozkoumali všechny zdejší restaurace, nejlépe pak bylo vždy v restauraci U F.L. Věka či v restauraci U Zelingerů.

Vzpomínky na kamarády

Samozřejmě, že za těch téměř třicet let, co jsme do Dobrušky jezdili, jsme se potkali se spoustou lidí, spousta z nich se pak stala našimi kamarády. Začít je třeba organizátory turnaje, kde jsem pyšný na přátelství s dlouholetým hlavním organizátorem turnaje Ivanem Koláčným, vždy jsem si pak rozumněl i s jeho nástupcem v této roli Martinem Eimannem. Nelze pak zapomenout ani na turnajového statistika Aleše, který věděl o každém účastníku vše a s nímž jsme poseděli zřejmě během našeho posledního dobrušského večera v roce 2023.

Další přátele pak člověk nacházel mezi rozhodčími – jezdilo jich sem s námi hodně z Kladenska, např. Míra Maurer, Petr Blažej, Aleš Brejník, Láďa Kudrna, Vláďa Stádník, Jarda Říha a další. Nezapomenutelný byl i Karel Strnad – když se dvořil servírce a nechal si zapnutý telefon s uchem přítelkyně na druhé straně. Druhý den musel jet domů …. A byli zde další skvělí sudí – Zdeněk Nagy, Zdeněk Trlida, Martin Cílek a další. Jeden čas pak bylo tradicí, že všichni rozhodčí chodívali na večeři právě k F.L. Věkovi, i zde se pak děly věci 🙂

Kamarádi mezi protihráči – samosebou jsme vždy drželi slánští a kladenští při sobě, z ostatních týmů jsme se nejvíce spřátelili s těmi jesenickými, nejdříve s borci Betonu, poté Gamaspolu. Hodně jich pak jezdívalo hrát náš letní turnaj za tým HARD Jeseník. Byly to zkrátka v Dobrušce krásné doby, škoda, že na ně již nenavážeme. Atmosféru tohoto krásného turnaje již zřejmě nikdy nezažijeme. Ale jak se praví, nikdy neříkej nikdy …

DOBRUŠSKÝ POHÁR – UMÍSTĚNÍ NAŠICH CELKŮ

PŘEHLED ÚČASTÍ A UMÍSTĚNÍ NAŠICH CELK

Vysvětlivky: PU – počet účastí, ČTF – čtvrtfinále, OSF – osmifinále, NS – nadstavbové (nedělní) skupiny, ZS – základní skupiny.

Tým MCE Slaný je brán jako pokračovatel celku Alpina Slaný, při souběžném startu na jednom turnaji je mu připsán lepší výsledek.

Více o Dobrušském poháru, včetně historie, na stránkách turnaje zde.

Rok 2004 – 2. tým turnaje Sebranka Slaný

Rok 2005 – opět 2. místo, tentokrát Alpina Slaný

Rok 2005 – rozhodčí na turnaji, mezi nimi Petr Blažej, Míra Maurer, Aleš Brejník či Láďa Kudrna

Rok 2023 – první a zřejmě i poslední vítězství v turnaji – Vlk team Slaný