Dobrušský pohár 2022 : Letos bez úspěchu, ale také bez ostudy

Pořádání letošního ročníku asi nejtradičnějšího letního turnaje bylo pro pořadatele velmi tvrdým oříškem. V jednu chvíli to vypadalo, že bude muset být konání turnaje, jako řady jiných, zrušeno. Nakonec se do hlavní soutěže přihlásilo dvaadvacet týmů (navíc do kategorie veteránů dalších osm) a pořadatelé se tak rozhodli turnaj uskutečnit. Dlouho to vypadalo, že se turnaj bude konat po hodně dlouhé době bez slánské účasti (Jak prohlásil ředitel turnaje Ivan Koláčný: „Jeden čas turnaj vlastně suploval slánské přebory“). Nakonec se naštěstí přihlásil celek MCE Slaný. Ten již v historii turnaje několik medailí získal – dvakrát druhé místo (2005, 2013), jednou bronz (2016), letos však na takové pocty tým nemyslel.

Zpočátku měl být kádr poměrně silný, nakonec se však tradičně několik borců na poslední chvíli omluvilo (asi nejvíce pak chyběl kanonýr Michal Nykl), a tak do Dobrušky odcestoval tým složený z několika zkušených borců, kteří již dobrušské trávníky dobře znali (Libor Volf, Jan Snovický, Miroslav Pospíšil ml.  a na poslední chvíli zajištěná velká posila Jiří Kostelecký) a řady kvalitních, nadějných mladíků (Jakub Truhlář, Lukáš Danda, Štěpán Koula a Matyáš Marek).

Slánský celek se představil ve skupině „A“ a první tři duely se mu vůbec nepovedly, když v nich nezískal ani bod. V prvním utkání nestačili slánští borci na velice dobře hrající domácí celek Atletico chuligán a prohráli ho rozdílem třídy. Druhé utkání proti Plejbojs Jaroměř již bylo mnohem vyrovnanější, o branku však náš celek odešel poražen. Stejně se stalo i ve třetím duelu s celkem Joga Bonito Praha. Zde věděli naši borci, že již musí bodovat, začali proto velice aktivně, vytvořili si několik příležitostí a z jedné se dostali do vedení. Soupeř však dokázal okamžitě vyrovnat, nicméně stále měl náš tým více ze hry. Ve druhém poločase jsme si vytvořili velkou šanci, když jsme postupovali tři na jednoho, přišla však ztráta míče, rychlý brejk hostí a platilo nedáš – dostaneš. Přišla třetí prohra v řadě a bylo jasné, že aby se postoupilo, musí náš celek poslední dva duely vyhrát. Vědělo se, že v souboji s AC Roma Prostějov „B“ naše chlapce nečeká nic jednoduchého. Utkání bylo velice tvrdé, s naší mírnou převahou. Když pak Libor Volf vstřelil vedoucí branku, svitla našim borcům naděje. Ovšem jen na několik minut, než soupeř po akci na jeden dotek vyrovnal. Pak teprve začal nádherný souboj, kdy se vědělo, že remíza stačí k postupu soupeři, my museli pro zachování naděje vstřelit vítěznou branku. Dlouho to vypadalo, že se bude radovat soupeř, v poslední minutě se však prosadil Štěpán Koula a naši si udrželi naději. Tu pak museli potvrdit jakýmkoliv vítězstvím nad nejhorším celkem skupiny Nic moc Rychnov n.K. Náš tým zvítězil s přehledem o šest branek a mohl slavit postup mezi nejlepších šestnáct.

Výsledky našeho celku a pořadí skupiny „A“

Atletico chuligán Dobruška – MCE Slaný 4 : 1 (2 : 1), branka: Volf

Plejbojs Jaroměř – MCE Slaný 2 : 1 (1 : 0 ), branka: Volf

Joga Bonita Praha – MCE Slaný 2 : 1 (1 : 1), branka: Danda L.

AC Roma Prostějov „B“ – MCE Slaný 1 : 2 (1 : 1), branky: Volf, Koula

Nic moc Rychnov n.K. – MCE Slaný 0 : 6 (0 : 2), branky: Pospíšil 2, Snovický 2, Danda L., Koula

1. Atletico chuligán Dobruška 5 5 0 0  19 : 7 15
2. Plejbojs Jaroměř 5 4 0 1 20 : 10 12
3. Joga Bonita Praha 5 3 0 2 19 : 15 9
4. MCE Slaný 5 2 0 3 11 : 9 6
5. AC Roma Prostějov „B“ 5 1 0 4   9 : 13 3
6. Nic moc Rychnov nad Kněžnou 5 0 0 5   5 : 29 0

 

Osmifinále

Slánští futsalisté se tedy nakonec mohli radovat z postupu mezi nejlepších šestnáct, z čeho se však radovat nemohli, byl jejich osmifinálový soupeř. Tím byl totiž nejúspěšnější celek turnaje, jeho šestinásobný vítěz a v nastávající sezóně účastník druhé futsalové ligy AC Gamaspol Jeseník. Ten svou skupinu vyhrál bez ztráty bodu, bylo tedy jasné, kdo je v tomto osmifinálovém utkání favoritem. Navíc naši borci museli hrát bez svého zraněného špílmachra Libora Volfa, prakticky tak měli proti tomuto velice silnému soupeři pouze jednoho hráče na střídání (po pěti odehraných utkáních). Takže taktika byla jasná – bránit, bránit a bránit. A to se našim chlapcům dařilo v tomto utkání nad míru vrchovatou, když podali asi nejlepší výkon dne. Zkušeně bránili na vlastní polovině hřiště, když získali míč, tak si ho s přehledem nahrávali, občas pak vyrazili do brejku a zahrozili nepříjemnou střelou. Velký favorit se proti takové hře nemohl prosadit a jeho borci začínali být nervózní, což se projevovalo tím, že nedokázali proměnit ani ty nejvyloženější brankové příležitosti. Poločas skončil bez branek a ve stejném duchu začal i ten druhý. Minuta za minutou vzbuzovala pro naše borce naději na penaltový rozstřel, hosté se však prosadili – nutno říci, že po zásluze – tři minuty před koncem, když jejich hráč zakončil únik střelou pod břevno z téměř brankové čáry. Naši pak ještě vrhli vše do útoku, vytvořili velký závar před jesenickým gólmanem, následovalo několik sražených střel a po jedné z nich brejk jesenických, zakončený druhou brankou. Poté ze hřiště odkulhal zraněný Míra Pospíšil a do pole musel Jirka Kostelecký. I přes jeho obrovskou obrannou snahu jsme v závěru utkání ještě jednou inkasovali a Jeseník se mohl radovat z postupu do čtvrtfinále.

Náš tým, vzhledem ke svému složení, mohl na turnaji zřejmě dosáhnout více, kdyby …. Ale kdyby do sportu nepatří, a tak jsme skončili již po osmifinále. Byť na štítu druholigového celku a určitě bez ostudy. Hlavně, že si naši borci užili krásný pohodový víkend a co nevyšlo letos, může vyjít za rok ….

Na závěr dodejme, že turnaj podruhé  v historii vyhrál domácí tým, poprvé však Atletic chuligán Dobruška juniors. Ten se ve finále utkal v městském derby se svým dospělým týmem, který porazil náš tým v základní skupině. Náš přemožitel v osmifinále AC Gamaspol Jeseník letos nenaplnil své ambice, když skončil až na čtvrtém místě.